První krok je o tanci, talentech a velkých ambicích. Předlohou Prvního kroku, který vznikl pod režijním vedením Jiřího Vejdělka a Jána Sebechlebského, je španělský seriál Un Paso Adelante. Hudba, tanec, vášeň a emoce, přetavené do všech tanečních stylů, od klasického baletu až po hip hop, street dance a afro dance, na to všechno se mohou těšit na jaře diváci
TV Nova.
JIŘÍ VEJDĚLEK - Režisér seriálu První krok
Seriál První krok režíroval Jiří Vejdělek, režisér mimo jiné dvou z divácky nejúspěšnějších filmů poslední doby, Žen v pokušení a Mužů v naději.
Měl jste při obsazování rolí seriálu První krok od začátku jasno, nebo jste u některé z postav dlouho přemýšlel?
První krok byl výjimečný i v tom, že jsem musel najít představitele, kteří byli schopni zvládnout náročný herecký víceboj: Museli umět nejenom dobře hrát, ale také výborně tančit, zpívat, a ještě u toho dobře vypadat.
U profesorského sboru jsem měl jasno, vsadil jsem na Veroniku Žilkovou, Pavla Kříže nebo například Kláru Issovou. Potřeboval jsem spolupracovat s lidmi, kteří mají temperament, smysl pro humor a jsou pro každou špatnost, aby byl seriál patřičně vtipný, zábavný a odlehčený. Do rolí studentů jsem si vybral nové neokoukané tváře a těla. Na První krok byl největší casting, který jsem zatím pořádal.
Nastala při natáčení seriálu První krok nějaká kuriózní situace?
Spousty, jak to v příbězích ze školního prostředí bývá. Navíc pochopitelně studenti v seriálové škole nestudují jenom předměty, které jim předepisují osnovy, ale také berou vydatné lekce v lásce a milostných dobrodružstvích. A protože řada herců byla opravdu mladá, jeden herecký pár se dokonce přiznal, že bude natáčet svůj první polibek, byla kolem toho spousta studu.
Ovšem jen do té doby, než jednou Pavel Kříž nečekaně přivítal studenty ve třídě úplně nahý a v tomto „kostýmu“ jim udělil přednášku o herecké nahotě. Od té chvíle už se nestyděl nikdo. Ani při milostných scénách ani při tanci. Dokonce i Ondřej Vlach si střihl divoký rock’n’roll.
Co pro vás bylo vůbec nejnáročnější?
Udržet ten pytel blech, tím mám na mysli mladé herce, v přiměřené disciplíně. Nebylo snadné uhlídat jejich temperament. Občas jsem si připadal jako dozor na skautském táboře. Musel jsem dávat pozor, aby mi někdo neotěhotněl přímo při natáčení. V zoufalství jsem rozdával antikoncepci.
Obvykle působíte jako solitér, proč jste První krok natáčel s režisérem Jánem Sebechlebským?
Došlo k tomu kvůli nehodě. Zranila se nám jedna z hlavních mladých představitelek Šárka Vaculíková a nám nezbývalo než natáčení na čas přerušit. Já jsem se potom musel zavřít ve střižně, aby dokončování mohlo proběhnout podle domluvených smluv a v řádných termínech.
Proto musel být najat Ján Sebechlebský, který zatímco já jsem střihal, natočil podle mnou nastavené koncepce čtyři díly uprostřed seriálu. Když jsem měl hotovo ve střižně, vrátil jsem se na plac, abych dotočil finále.
Co bylo na seriálu První krok finančně nejnáročnější?
Kromě rozdávané antikoncepce asi nejdráž vyšlo studio v Holešovicích, ve kterém byla postavena celá taneční akademie i se studentskou kolejí a velkým tanečním sálem.