Tento způsob zimy, který zažíváme v posledních dnech, je opravdu extrémní. Na tom se shodnou i herci a štáb Cest domů. Protože i když mrzne, až praští, seriál se točí dál. Jako naschvál se právě v těchto dnech natáčelo těsně za sebou několik exteriérů.

Nejmrazivější den na place zažili všichni v pondělí, kdy vyjeli hned na dvě místa s poetickými názvy – do Tichého údolí v Roztokách a trampské osady Louisiana na řece Kocábě u Štěchovic. Tím ale veškerá poezie končila. V Roztokách ukázal teploměr v půl sedmé ráno, kdy měl štáb i někteří herci nástup, -19 stupňů Celsia, v osadě, kam se pak všichni přesunuli na další obraz, dokonce -21 stupňů Celsia.

Přestože měli všichni na sobě termoprádlo a několik vrstev oblečení navíc, po půlhodině stání na mrazu stejně začala být postupně všem zima. Tak se – k nepoznání zachumlaní a dost podobní bezdomovcům – rojili kolem mohutného naftového přímotopu, kterému se ve filmařské hantýrce říká „sluníčko“. Naštěstí se mohli trochu ohřát také v cateringovém stanu nebo na druhé lokaci v jedné z chat.

Zatímco herci a štáb se mrazu přizpůsobili, jak se jen dalo, technika stávkovala. „Trochu nás zlobily kamery, nerozběhl se jeden monitor. Tak jsme chvíli čekali a snažili se ho zprovoznit, nakonec jsme ale museli tuto část vybavení oželet a natočit záběry jiným způsobem, než jsme původně chtěli,“ vysvětloval režisér Petr Slavík.

Zatímco zvukaři si pochvalovali, že v mrazu je daleko lepší přenos signálu než například při vlhkém počasí, extrémně nízké teploty přidělaly starosti i rekvizitářům. Těm nedržely nápisy policie na autech ani oboustrannou samolepkou přelepené espézetky. A nakonec mrazem tak zkřehly, že se rozlomily.

V obrazech, které se ten den natáčely, se všem hercům samozřejmě kouřilo od pusy. S tím se ale bohužel nedá nic dělat. Naštěstí se budou vysílat zhruba za měsíc a půl a i v březnu mohou být mrazy. A venku se od pusy kouří stejně, ať je kolem nuly, nebo je dvacetistupňový mráz. Počasí se musely přizpůsobit i kostymérky. Nejenže hercům oblékly víc vrstev, ale nechaly jim i čepice, případně rukavice. Přesto herci ten den opravdu pořádně vymrzli.

„Mně sice zima nevadí a rád se vydám na hory zajezdit si na snowboardu, ale nástup na plac v 6.30 ráno a ve dvacetistupňovém mrazu je šílenej. Tohle byl pro mě opravdu kritický den,“ líčil Petr Konáš, který navíc do Roztok přijel až z Chebu, kde žije.

Mrznul i Pavel Soukup, přestože ho od mrazu chránil jeho zateplený kabát. „Nedám na něj dopustit, říkám mu kabát pro přežití. Už jsem dávno opustil všechny bláznivé zimní sporty, takže na hory nejezdím. Zima se mi líbí jako změna oproti létu, ale velké mrazy mi už vadí, co je moc, je moc,“ říká herec.

Martin Kraus je jako koňák na mrazy zvyklý. „Když se o koně starám, čistím je, hřebelcuju nebo na nich jezdím, zima mi není, protože se hýbu. Tady jsme postávali, maximálně chodili. Na tělo mi zima nebyla, ale zábly mě nohy v botách. Měl jsem však štěstí, že jsem přijel jen na dva obrazy, kolegové to měli horší,“ popisoval.  

Při té mrazivé smůle měl štáb přece jen štěstí. A hned dvakrát. Za prvé proto, že obrazy natáčeli v pondělí. V úterý totiž navíc napadl sníh, který by natáčení ještě víc zkomplikoval. A za druhé proto, že dobrodružný exteriér v mrazivém počasí nikdo neodstonal.