Tisíc a jedna noc - Biografie - Bergüzar Gökçe Korel

Bergüzar Gökçe Korel se narodila v roce 1982, hereckou kariéru začínala na divadelních jevištích, na titulní stránky tisku se dostala díky filmu „Kurtlar Vadisi: Irak“ a seriálu „Binbir Gece“. Rovněž hrála v seriálech „Kırık Hayatlar“, „Zeytin Dalı“ a „Adak“.

Bergüzar Gökçe Korel je druhou dcerou Tanju Korela, jednoho z veteránů tureckého divadla, a Hülya Darcan. Narodila se 2. září 1982 v Istanbulu. Dětství strávila v Ulusu, střední vzdělání získala v Yıldız College.

Po ukončení středoškolského vzdělání začíná navštěvovat herectví na Státní Univerzitní Konzervatoři Mimar Sinan. Její první rolí v televizním seriálu se stala „Kırık Hayatlar“ v roce 1998. V roce 2005 následuje fenomenální úspěch filmu „Kurtlar Vadisi“, kde ztvárnila roli Leyly. V okamžiku, kdy jí role byla nabídnuta, její těžce nemocný otec bojoval v péči lékařů o život. Složitá životní situace jí zprvu přiměla k rozhodnutí roli odmítnout. Nicméně slova její matky, „tvůj otec by si přál, aby si nabídku přijala“, nakonec její názor pomohly změnit.   

Po velkém úspěchu ve filmu„Kurtlar Vadisi: Irak“ si zahrála postavu İklim v televizním seriálu „Zeytin Dalı“, který byl natočen ve stejný rok. Titulní stránky periodik nicméně naprosto opanovala díky roli Šeherezády v „Binbir Gece“, který se dokonce stal i nejsledovanějším seriálem televizní stanice Channel D v roce 2006.

O sedm let starší sestra Korel, která navštěvuje kurzy volejbalu a bruslení na ledu stejně jako taneční kurzy a hodiny klavíru, je vdaná a žije se svým mužem v Americe.

Rozhovory

BERGüZAR KOREL:

Slečno Bergüzar, v poslední době se objevovalo mnoho zpráv o vašem vztahu s Halit Ergençem, ale vy jste stále mlčela. Proč jednou provždy neuděláte konec všem dohadům a neřeknete pravdu?

Můj soukromý život byl až příliš propírán na veřejnosti. Jakoby se jednalo o nejdůležitější záležitost v naší zemi. To mě činí velice smutno, mrzutou, je mi to moc líto… Zatímco jsme si sami teprve ujasňovali náš vztah, již se objevovaly veřejné komentáře, někdy dokonce urážky, což nás velice rmoutilo. Nyní, v posledním dni v roce 2008, bych chtěla celou záležitost ukončit jednou větou. Ano, jsem s Halitem. Nicméně není pravda, že by náš vztah trval měsíce, jak se většinou píše. Jde o vztah, který získal novou dimenzi po našem výletě s přáteli do Paříže. Je to něco nového pro nás oba. Nyní jsem velice šťastná a chci věřit tomu, že rok 2009 bude pro nás oba velice dobrý rok.

H.E:  Naneštěstí nás každý považuje za své hlavní téma, jakoby neexistovalo nic jiného, o čem by stálo za to mluvit. Dokonce jsme kvůli tomu terčem urážek. Jen těžko to dokážeme pochopit. Neděláme přeci nic, co by někomu mohlo vadit nebo dokonce nahánět strach. Jde o partnerský vztah a nepřejeme si nic jiného, než ho moci žít po svém. Pokud je to možné.


Co byste chtěla v roce 2009 změnit v seriálovém průmyslu?

Tento druh zábavního průmyslu se od začátku nového tisíciletí stal velice významným odvětvím. Slovo „rating“, které předtím bylo pro většinu lidí neznámým pojmem, vstoupilo do našich životů a tento koncept sledovanosti začal naprosto zásadně ovlivňovat osud seriálů. V posledních třech až čtyřech letech jsme začali sledovat daleko kvalitnější produkce, než tomu bylo v minulosti. Ale jeden fakt je poněkud zanedbáván. Nikde jinde na světě se netočí a nevysílají epizody po 60 až 90 minutách, jak je tomu v Turecku. Co bych si osobně přála pro rok 2009, jsou lepší pracovní podmínky, rozsah pracovní doby a práva zaměstnanců na lidštější úrovni.

„Binbir Gece“ je jedním z nejúspěšnějších seriálů v tomto odvětví. Jak se cítíte, jako součást tohoto týmu?

Jak jsem se již zmínila, kvalita práce v televizi se radikálně změnila. Úspěch je nevyhnutelný, když máte dobrý scénář, zkušené herce a herečky, dobrého režiséra a dobrou produkční společnost… Myslím si, že „Binbir Gece“je toho nejlepším příkladem… Od prvního dne, co jsem sem nastoupila, jsem se naučila spoustu nových věcí. Práce s lidmi, kteří se v branži pohybují delší dobu než já, pro mě byla přínosem jak v profesním ohledu, tak i v ohledu na pracovní etiku.  

Jaké máte plány pro rok 2009?

Rok 2009 pro mě určitě bude tvrdý. „Binbir Gece“, který se již vysílal tři sezóny, vstoupí do závěrečné řady a možná, že všechno pro mě začne nanovo. Myslím si, že nastane období, kdy se budu muset hodně zlepšovat ve svých profesionálních výkonech. Musím být velice obezřetná, co se týče mé volby po „Binbir Gece“. A mým přáním je jako obvykle dávat život nejrůznějším postavám v divadle a zahrát si v roce 2009 roli v dobrém filmu…

HALİT ERGENç:

Dovolte mi, abych se zeptal, co byste změnil v seriálovém průmyslu?

Víme, že zisky z reklam jsou pro komerční televize velice důležité. Delší řada úspěšného seriálu přináší více reklam. Podle toho se i tvůrci snaží každou epizodu co nejvíce natáhnout. A v konečném důsledku pak rozsah pracovní doby přesahuje normy a je příliš dlouhý. Máte pouze šest dní na to, abyste natočili jednu epizodu, která trvá 60 až 90 minut. Devadesát minut je v podstatě délka celovečerního filmu a takový film se jednoduše nedá natočit za šest dní. Výsledek je ten, že štáb je nevyspalý a vyčerpaný. Jak pak od takového týmu můžete očekávat nějakou produktivitu? V první řadě, pokud chceme zkvalitnit kvalitu práce, délka epizod se musí zkrátit. Pokud se upraví časový plán, všichni, co pracují ve studiu, budou mít volný čas pro své rodiny i vlastní soukromí.