Jak trávíte letní prázdniny?
Prázdniny trávíme v Česku. Máme nedodělaný dům, takže pro nás dospělé je pořád co dělat. Děti průběžně odjíždějí a vracejí se, řekla bych, že je to normální fajn léto.

Váhala jste s nabídkou od producentů zahrát si v Ordinaci negativní roli Marcely Rosické?
Neváhala. Moderování mám ráda, vím si rady, a možná proto jsem čekala na nějakou jinou výzvu. Na nabídku, kde to nemůžu zmáknout levou zadní a ještě si u toho zapálit cígo. Představa, že v herectví nejsem doma a že budu muset makat víc než ostatní kolegové, kteří jsou ve svém oboru profíci, ta rozhodla. A nelituju. Baví mne na sobě makat. A negativní figura je barevná záležitost.

Jak by jste tuto postavu charakterizovala?
Marcela je zatím negativní postava. Lidé ji dost možná budou nenávidět. Jenže já se na ni dívám ze všech stran. Je to zoufalá holka, která dětství asi netrávila úplně šťastně. Dítě asi taky nechtěla. Možná. Uvěřila, že všechno pak bude jinak, jenže není. Protlouká se tvrdě a vypočítavě světem
a naráží sama na sebe. Tolik by chtěla něco, co sama asi nezažila. Nedaří se jí a ona je ochotna zajít za hranice. Toníka potřebuje, ale zjišťuje, že sama roli matky nezvládá. Z kriminálu si přinesla návyk: urvi, co můžeš. Marcela dělá potíže, ale uvnitř je to holátko. Neví, jak normálně žít.

Jaké byly první natáčecí dny v hostivařských ateliérech?
Byla jsem nervózní. Nebyla jsem zvyklá učit se texty, takže paměť a způsob, jak se vlastně učit, to mi trochu dávalo zabrat. Cítila jsem se provinile, když se něco opakovalo. Prostě pokora, pokora, respekt a respekt. Ta práce má náramné kouzlo. Já to aspoň tak vnímám.

Stíháte sledovat Ordinaci v televizi?
Zatím nejsem úplně věrnej divák. Většinou odbíhám z dětských pokojů, ale maximum děje znám od maminky, babiček a tak.