Jsou herci, kteří se v Cestách domů objeví sice jen v malé roličce, ale jejich účinkování je nezapomenutelné. K nim patří i zpěvák Vilém Čok, který si zahrál rockera přezdívaného Bengo.

Právě s Bengem se kdysi Kači „zapomněla“ a on je biologickým otcem jejího syna Ondry a zároveň velkou nadějí na Ondrovo uzdravení. Pokud bude moct dát Ondrovi svou ledvinu. Na Bengův příjezd každá z postav reaguje jinak. Zatímco Kači zjihla a je evidentní, že má pro Benga pořád trochu slabost, Ríša je z něj spíš v šoku. A Ondra je pobavený a zároveň nadšený, že jeho otcem je právě rocker.

Vilém Čok do puntíku naplnil představu scénáristů i režiséra Jiřího Adamce o svérázném chlapíkovi, který teprve po letech zjistil, že má syna, a moc rád by alespoň jednou v životě dostál otcovským povinnostem. A v mnohém všechny na place překvapil. Postava Benga má mít velký strach z krve. „Já nejen že se krve nebojím, ale už pár let chodím krev darovat a doma mám pár čestných ocenění za dárcovství.  Nemocniční prostředí sice nijak nevyhledávám, ale ani se z něj nehroutím. Před pár lety jsem po koncertě uklouzl ve sprše a spadl na skleněnou výplň dveří a rozřízl si pravou ruku až na kost. Absolvoval jsem dvě operace a v nemocnici strávil osm týdnů. Mně bolest ukazuje určitý stupeň odvahy. Člověk by ji měl umět překonat. Proto nemám moc pochopení pro lidi, kteří dělají z komára velblouda a mají hysterický záchvat kvůli obyčejné injekci. V životě jsou mnohem horší věci. Naštěstí jsem ani já ani nikdo z mých blízkých nemusel řešit otázku transplantace. Samozřejmě bych se bál darovat ledvinu, ale kdyby ji můj potomek potřeboval, neváhal bych ani vteřinu,“ říkal zpěvák.

V jednom z obrazů Vilém Čok leží na sedačce a Kači (Kamila Špráchalová) mu přijde říct, že ho za chvíli seznámí se synem. Když to Bengovi dojde, trochu vyděšeně se posadí. Při zkoušení tohoto obrazu se v zápalu práce ozvalo z mikrofonu režiséra Adamce stručné: „Znovu od začátku. Vildo, lehni, Kamilo, vrať se za dveře.“ Kamila Špráchalová počkala, až si Vilém Čok lehne, přikryla ho dekou a pak se naoko ohradila. „Máme tu rockovou legendu a vy na ni voláte jako na psa. Prý lehni!,“ smála se. „Jako holka jsem doma ze starého kazeťáku hltala nahrávky Pražského výběru a teď se s jeho baskytaristou potkávám na place. Pro mě je to opravdu setkání s legendou. A moc fajn setkání,“ smála se Kamila.

Podobně mluvil i představitel Ríši Jan Zadražil:  „S Vildou se známe z muzikálu Excalibur, ale nějaký čas jsme se teď neviděli. Proto jsem byl nadšený, když jsem si v dispozicích k natáčení přečetl, že Benga hraje právě on. Jak je Vilda velkej pankáč, je taky velkej profík a zároveň má v sobě plno energie, což je skvělá kombinace. Je vždycky maximálně připravenej. Pro mě byl idol z dětství, já na jejich muzice vyrůstal. Že se potkáváme v seriálu je netradiční, ale o to mám z našeho setkání větší radost,“ líčil Jan Zadražil.

Adam Mišík, ač taky kytarista, sice znal Pražský výběr, ale Viléma Čoka ne.  „Ale jsem moc rád, že jsme se seznámili a mohli si spolu zahrát nejen v seriálu, ale taky na kytaru. Prozradil mi nějaké fígle a taky říkal, jak bych se měl k muzice stavět. Máme rádi podobný kapely, rozuměli jsme si. Byla s ním sranda. Vilém Čok mě ale nejvíc dostal tím, jak skvělou má image. Přišel a měl na sobě dokonalý úzký džíny s cvočkama. Je to prostě rocker se vším všudy.  Nebylo by k zahození dostat se v muzice tam, kam se dostal on,“ přemítal Adam Mišík.

Zatímco jedni obdivovali zpěvákův smysl pro humor, profesionalitu nebo image, kostymérky ocenily jeho preciznost. Vilém Čok si s sebou přinesl několikero oblečení, aby si mohli ony i režisér vybrat.  Stejně precizně se prý učil i texty na natáčení. „Každé ráno jsem vstal, dal si na rozproudění krve a na lačno malého panáka vodky  a dvě hodiny se učil. Tahle metoda se mi osvědčila, učím se tak všechny texty, někdy si je ještě nahrávám na diktafon,“ prozradil zpěvák. Slova chvály, která slyšel kolem sebe, mu udělala radost. „Já si na profesionalitě zakládám. Nesnesl bych, kdybych přišel na plac a nebyl perfektně připravenej. Připadal bych si ve svém věku a po svých zkušenostech hodně trapně. A taky vím, že by se mi to brzy vrátilo, lidi by si to mezi sebou řekli a příště by mi třeba už práci nenabídli. Když se perfektně připravím, nemusím se nervovat, což se na výsledku taky odrazí. S Jiřím Adamcem se znám už třicet let z natáčení různých hudebních pořadů, i díky tomu jsem byl v klidu. Byl jsem příjemně překvapenej, jak hladce natáčení běželo, bylo to moc fajn,“ říkal Vilém Čok.