Už ve středu 11. dubna se v seriálu Ulice objeví dvě nové postavy, a sice rodiče Marty Seidlové (Petra Jungmanová) - Blanka a Přemysl Kohákovi, které si zahrají Lenka Termerová a Jan Vlasák.

Protože se v poslední době ani jeden z nich na televizní obrazovce příliš často neobjevoval, vyzpovídali jsme je, co je u nich nového, proč na roli v Ulici kývli, zda mají nějaký nesplněný herecký sen nebo jaké je jejich životní krédo. U Lenky nás také hodně zajímalo, jak se těší na příchod prvního potomka dcery Marthy Issové.

Lenka Termerová – Díky za každé nové ráno

- Lenka se narodila v Hradci Králové
- vystudovala DAMU
- jejím prvním angažmá bylo Divadlo Petra Bezruče v Ostravě
- později působila v Praze v Divadle

Ypsilon, v současnosti je na volné noze a hostuje právě v Ypsilonce a v Divadle bez zábradlí
- je vdaná za režiséra Morise Issu, který pochází ze Sýrie. Mají spolu syna Filipa a dceru Marthu

Lenku Termerovou uvidíme v Ulici poprvé ve středu 11. dubna. Po boku Jana Vlasáka si zde zahraje matku Marty Seidlové Blanku Kohákovou. Ta odmalička toužila studovat. Otec ji chtěl poslat na měšťanku, maminka se ale přimluvila, a tak Blanka vystudovala gymnázium a poté češtinu na filozofické fakultě. Právě tam se seznámila s Přemyslem. Brali se hned po promoci, ale na dítě si museli počkat. Marta je jejich jediným potomkem, milovanou a povedenou dcerou a Libor jim ji „ukradl“. S tím se rozhodně nehodlají jen tak smířit.

Lenka Termerová je plná energie, těší se z přicházejícího jara a o práci rozhodně nemá nouzi. Kromě toho, že nastupuje do seriálu Ulice, hraje v Městských divadlech pražských, kde začíná zkoušet hru Sebevrah. Důvod, proč se rozhodla právě pro Ulici, je tak trochu kuriózní:
„Mám kamarádky, které Ulici sledují, tak jim musím udělat radost,“ směje se.

Kromě práce čekají Lenku Termerovou také příjemné babičkovské povinnosti. Její dcera Martha čeká prvního potomka. „Na Marthino miminko se moc těším,“ popsala své pocity Lenka. Prozradila také, že mezi svými vnoučaty (dětmi Filipa a Marthy) rozhodně nebude dělat rozdíly. „Těším se úplně stejně, jako jsem se těšila na ty tři, když jsem je ještě neznala. Ale je to zvláštní pocit vidět svoji dceru s bříškem. Jsem ráda, že Martha těhotenství dobře zvládá, a že jí sluší,“ svěřila se nová posila Ulice.

A bude jako správná máma dceři pomáhat a radit? „Myslím, že by mě neměli rádi, kdybych jim do výchovy mluvila. Ale když Martha bude chtít poradit a já budu vědět, tak poradím,“ řekla Lenka, která vypadá stále skvěle, i když žádný recept na krásu nemá. A jakým heslem se Lenka Termerová v životě řídí? „Díky za každé nové ráno,“ dodala stručně herečka, které ke štěstí stačí i úplné maličkosti.

Jan Vlasák o svých rolích a životním vyznání

„Herec musí trénovat, jinak zapomíná profesi.“

- Jan Vlasák vyrůstal na vesnici, kde mu v pěti letech učarovalo vystoupení místních ochotníků
- absolvoval herectví na JAMU
- dráhu herce začínal v divadle v Uherském Hradišti
- je ženatý, má tři děti a pět vnoučat
- v minulosti jsme ho mohli vídat také v Ordinaci v růžové zahradě 2 v roli Leopolda Řeháčka
- je vášnivým zahradníkem, ve volných chvílích rád upravuje a předělává svoji zahrádku

Jan Vlasák se v Ulici představí 11. dubna v roli Přemysla Koháka. Ten pochází z vážené rodiny, jeho otec byl lékařem a velkým vlastencem. V době protektorátu se rodině podařilo utéct do Ameriky, odkud se po válce všichni vrátili. Pro Přemysla je Liborova nevěra nepřijatelná, odporuje to jeho morálním zásadám.

A proč vlastně Jan Vlasák na roli v seriálu Ulice kývl?
„Do Ulice jsem vstoupil rád ze dvou, možná tří důvodů. Jednak se mi líbila role - podobné situace vznikají i u nás s vnukem Davidem. Potom pracuji s vynikající kolegyní Lenkou Termerovou, se kterou se znám ještě z našeho působení v Ostravě. A do třetice: herec musí trénovat, jinak zapomíná profesi.“

Kromě role v seriálu Ulice si Jan Vlasák v životě zahrál i mnoho dalších krásných rolí. „Měl jsem veliké štěstí, že v časech, kdy jsem ještě toužil po rolích, jsem si jich zahrál dost, a v současné době mám také veliké štěstí na krásné role. Třeba Shakespearova Leara,“ svěřil se Vlasák, který nikdy neztrácí nadhled a optimismus. „Životní krédo, tedy vyznání, jsem nikdy neměl, ale snažím se mít radost z každého dne, který žiju, být vděčný, že mi slouží smysly, a zápasit o víru a naději. Nejšťastnější jsem, když mám úspěch, když mi lidi zatleskají a vidím, že se jim líbí, co jim předvádím, a když společně se ženou, s dětmi a vnuky prožíváme nějakou hezkou chvíli,“ prozradil herec.