Dokonalý svět – rozhovor Jitka Čvančarová

Vaše Michelle je navenek suverénka s velmi křehkou duší, která má možná občas sklon podlehnout mindráku. Čím vám byla sympatická, a naopak čím váš štvala?

To tak bývá, že ti největší suveréni řeší problémy, jenom když je nikdo nevidí, protože nedokážou ukázat slabou stránku. Michelle je ode mě hodně daleko, ale mně byla hrozně sympatická. Moc jsem ji obhajovala a chtěla jsem ji udělat lidskou, i když je tak sarkastická, ironická, ale má v tom jistý humor a nadhled. Nesmírně mě bavilo ji hrát, a i když je někdy drsná, je v tom cosi hravého. Chtěla jsem, aby měla i svou lidskou stránku i ve zlomech, kdy je sama a má své problémy. Myslím si, že ji divák nemůže mít úplně nerad.

 

Připravovala jste se na Michelle nějak speciálně?

Scénář jsem četla hodně dopředu. Režisér Vít Karas, s nímž jsme kamarádi, mi dal přečíst několik dílů a řekl: Prosím tě, tohle musíš hrát ty! Velmi rychle jsem viděla, jak by Michelle měla vypadat.

 

Která z postav vám byla nejbližší?

To je složité, protože v Dokonalém světě jsou všichni nesmírně ujetí. Ve světě módy je málokdo normální a až jsem se bála, že nám lidé nebudou věřit, že to tak skutečně je. Ale mnohdy je to ještě horší. Asi nejnormálnější mi připadá šéfredaktorka Andrea, kterou hraje Terezka Brodská. A krásně ujetá je produkční Vanda v podání Jany Strykové. Vanda Hybnerová hraje božsky... A Alžběta, tu bych si určitě nechala jako kámošku. Jeden vedle druhého... Bylo krásné mít vedle sebe tak dobré kolegy. Můžete mít dobrý scénář, ale když k němu přijde ještě exkluzivní kolega, vše najednou vyskočí o dvě patra výš. To je velké plus Dokonalého světa – je výborně obsazený.

 

Vašeho milence hraje Jiří Dvořák. Jak se vám s ním hrálo?

Jirka je brouček. Výborný kolega, skvělý herec a troufám si říci, že můj kamarád. Do té doby jsme se znali pouze jako kolegové a během natáčení jsme se velmi spřátelili, zjistili jsme, že jsme podobné krevní skupiny. Občas zajdeme na kafe, i když spolu právě nepracujeme, a je to vždycky velmi milé.

 

A co pan Kukura?

S tím to bylo složitější. Velmi si drží nedostupnou, až nepříjemnou tvář a musíte ho přesvědčit, že stojíte za to, aby se k vám přiblížil, nebo vás úplně zazdí. Dlouho mu trvá, než si někoho pustí k tělu. Při natáčení kolem něj všichni chodili obloukem. Drží si okruh veřejné samoty. Trvalo nám to zhruba tři týdny, do prvního velkého společného dialogu, jeho to se mnou zjevně bavilo, a teď se už rádi potkáváme.

 

Velmi mě překvapilo, jaká byla při natáčení v ateliérech pohoda...

Vítek Karas má velmi dobrý přístup k hercům. Přestože je velmi mladý, postavila bych ho mezi režiséry na první příčky. Navíc vystudoval herectví, takže dobře vysvětlí hercům, co po nich chce. Má k nim úctu a oni se cítí respektovaní, vědí, že se na něj mohou spolehnout, že nepustí nic, co by nebylo správně, je velmi pečlivý, komunikativní, a neznám nikoho, kdo by ho neměl v oblibě.

 

Daly vám některé scény hodně zabrat?

Bylo jich málo, ale našly se. Třeba módní přehlídka, to byl masakr. Hlavně pro štáb. Ale nás to všechny pořád bavilo, i když jsme byli unavení, v prostorách bylo příšerné vedro, měli jsme dlouhé prostoje, k tomu podpatky na nohou... Náročné, ale věděli jsme, že to bude bomba! Nadšení z nikoho nevyprchalo, a to bylo fajn!

 

Drželi jste se striktně scénáře, nebo jste i improvizovali?

Improvizovali a v nemalé míře.

 

Vybrala byste si z modelů, které jste měla na sobě?

Určitě několik. A zjišťuji, že jsem profesionálně postižená. Natáčeli jsme devět měsíců a přece jenom jsem se v módě zorientovala. Takže teď jdu po ulici, rozeznávám značky, hodnotím...

 

Zanechal ve vás Dokonalý svět ještě nějaké stopy?

Jistě, protože to byl velmi náročný úsek života. Přímo šílený. Když pracujete dvanáct hodin denně, musíte tomu leccos obětovat. Byla jsem ale přesvědčená, že to bude stát za to. A opravdu mám spoustu krásných vzpomínek. Byla to krásná práce, s vynikajícím štábem a kolegy... Velmi výjimečné a zapamatovatelné natáčení a spousta hezkých vzpomínek.

Zdroj: NOVA

 

Mirka Bali

ChytráŽena.cz