Tipy na dekorace pro krásnější podzim a zimuTipy na dekorace pro krásnější podzim a zimu Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna? Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Vánoční strom
Soutěžte s námi o 400 skvělých výher !!!
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 24.11. 2017
Dnes má svátek Emílie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Tisíc a jedna noc - Rozhovor s Bergüzar Korel

26. 02. 2011 | Tisíc a jedna noc
Měla jsem život plný konfliktů.

„Binbir Gece“ je televizní seriál, na jehož počátku zoufalá matka po svém nadřízeném žádá 150 tisíc dolarů pro záchranu svého dítěte. Co se odehraje v následujících epizodách, připoutá k televizním obrazovkám milióny diváků po dobu tří týdnů. Bergüzar Korel, představitelka hlavní role seriálu televizní stanice Channel D s rekordní sledovaností, vypráví o svém životě.


Bergüzar Korel... Každý zná její postavu „Leyly“ z celovečerního filmu "Kurtlar Vadisi Irak". Oslňující hvězdou filmového nebe se stala právě díky tomuto snímku. V současné době budí pozornost její role v televizním seriálu „Binbir Gece“. Pojďme se podívat, co Bergüzar Korel, dcera slavného zesnulého herce Tanju Korela a úspěšné herečky sedmdesátých let Hülya Darcan, prožívala během prvních 18 let život…

tisic-a-jedna-noc-bergüzar-korelMůžeme se dozvědět něco bližšího o Bergüzar Korel, herečce, jež doslova zbožňuje celé Turecko?
Narodila jsem se v roce 1982. Mám o sedm let starší sestru. Je vdaná a žije v USA. Nejkrásnější roky mého života jsem prožila v Ulusu. Vyrůstala jsem v domě s velkou zahradou a spoustou ovocných stromů. Byla jsem jako chlapec. Měla jsem hodně domácích miláčků, hlavně ježků.

Chovat ježky? Skutečně zajímavé!
Ano… Jednoho dne, když jsem si hrála na zahradě, něco ve tvaru kuličky se spoustou ostnů přitáhlo mou pozornost. Byla jsem zvědavá, o co se jedná, a šáhla jsem po tom. Byl to ježek. Dávala jsme jim potom jídlo do zahrady a každý den je sledovala, jak si na něm pochutnávají. Všechno jsem se učila z vlastní zkušenosti. Měla jsem v podstatě svobodné mládí. Ve skutečnosti bych ale měla říci, že jsem měla život plný konfliktů.

Co tím myslíte?
Byla jsem dosti nevázané dítě, ale mí rodiče byly velice autoritativní. Hlavně můj zesnulý otec byl v tomto ohledu velice striktní. Měli jsme v rodině specifická pravidla. Například jsme museli po každé sprše rodičům líbat ruce. Každá neděle byla spojena s výletem do lesa a piknikem. To byly tradice Korelovy rodiny. Jelikož jsem v celém domě byla nejmladší, každý mě chránil. Tento fakt mě po nějaké době začal vadit. V jistou dobu jsme všem chtěla ukázat, že jsem individuální bytost.

Co jste udělala?
Byla jsem na střední škole. Moje matka mě vždycky vodila do školy, ale všichni mí kamarádi jezdili do školy sami autobusem. To pro mě bylo velice důležité, konečně moci něco dělat sama. Nakonec jsem svému otci ostýchavě sdělila své přání. Nic nenamítl, dal mi svolení a nějaké peníze. Vyrazila jsem do školy, došla na zastávku, ale tam jsem nakonec nevěděla, co mám dělat. Netušila jsem, do jakého autobusu mám nastoupit a na jaké zastávce mám vystoupit. Taxi jsem si vzít nemohla ze strachu, že bych byla unesena. Nakonec jsem šla z Gayrettepe do Ulus TRT pěšky. Domů jsem dorazila po dvou a půl hodině.  Po této příhodě mě konečně nechali něco dělat na vlastní pěst.

Hodně jste se také věnovala sportům. Je to pravda?
Ano, hrála jsem volejbal. Můj otec mě od dětství vodil na soukromé kurzy. Hrála jsem na piáno, věnovala jsem se bruslení na ledě, chodila jsme na hodiny tance. Byla jsem dítě se spoustou vrtochů. Od všeho jsem měla trochu. Při narození jsme měla čtyři a půl kila. Nikdy jsem nebyla sytá. Do svých čtyř let jsem stále měla nadváhu. Váhu jsem začala ztrácet až na základní škole. Nakonec jsem shodila tolik, že mi spolužáci začali říkat „hubeňour“. Stala se ze mě holka s obrovskýma rukama a nohama. Tělo se mi začalo formovat až na střední škole.    

A samozřejmě jste začala přitahovat pozornost chlapců, ztratila jste váhu…
Určitě, snažila jsme se pochopit, proč za mnou chodí a utíkala jsem jim.

Mohl být důvodem i tlak ze strany vašeho otce, kterému jste byla vystavena?
Můj otec byl žárlivý člověk. Když nás v restauraci obsluhoval číšník a náhodou by se nás dotkl, mohl z toho být opravdu velký problém. Můj otec se choval skvěle ke svým přátelům. Jeho celý problém byl vztah k nám. Měl nás tak moc rád, že s tím neuměl nakládat. Mě, jakožto nejmladšího člena rodiny, skutečně miloval. Když jsem měla přítele, najednou se začal chovat dětinsky. Tak například můj přítel chodíval k nám domů, aby mě vzal někam ven. Můj otec jej záměrně zdržoval backgammonem až do ranních hodin, aby nám zabránil někam společně vyrazit. Bezmezně mě miloval. Neustále mě chtěl mít pod svým dohledem ve strachu, že by se mohlo stát něco špatného. Často jsme kvůli tomu byli ve sporu…

Můj otec mě nedovolil používat mé příjmení.

Jak vás tento tlak ovlivnil po psychické stránce?
Jednoho dne jsem se vzbouřila slovy: „Neochraňuj mě.“ Poté jsem si vytvořila svůj vlastní vnitřní svět. Po páté hodině večerní jsem nemohla chodit ven, a tak jsem ani neopouštěla svůj vlastní pokoj. Přes veškeré problémy na mě však otec nezanechal jedinou špatnou stopu. Od matky jsem odešla ve 24 letech a začala žít svůj vlastní život. Ale stále se snažím žít tak, jako by můj otec byl stále se mnou.  

Co se ve vašem životě změnilo po absolvování konzervatoře?

Mé slzy, radosti, reakce, které jsem skrývala mezi zdmi mého pokoje, se najednou naplno projevily na jevišti. Měla jsem to velice ráda. Mezitím se i vztah s mým otcem hodně zlepšil. Můj otec si vždycky přál, abych se stala herečkou. Nyní viděl mé úspěchy a se zájmem navštěvoval naše školní představení. Nicméně když jsem vstoupila do posledního ročníku, začal si dělat starosti o moji kariéru. „Co tahle dívka bude dělat po škole? Na koho narazí v tomto zábavním průmyslu?“

Byla jste někdy odmítnuta?
Samozřejmě. Například když jsem měla spolupracovat na jednom seriálu. Když začali s natáčením mé scény, řekli mi: „Hledáme někoho s výraznějším charakterem než vy“ a z projektu mě propustili. To pro mě samozřejmě bylo velice frustrující. Na jeviště jsem se nedostala celý jeden dlouhý rok. Naprosto jsme ztratila sebedůvěru.

Co se stalo pak?

Byla jsem si jistá, že se má námaha musí jednou vyplatit. Nikdy jsem neztratila naději. A jednoho dne jsem dostala nabídku na film „Kurtlar Vadisi Irak“. Důvodem, proč jsem po tomto snímku odmítla hned několik dalších nabídek, bylo, že jsem chtěla pracovat pro TMC. Myslím si, že když víte, jak si něco přát, bůh zařídí, aby se vám to splnilo. Chtěla jsem dobrou práci pro dobrou televizní stanici a to se nakonec splnilo.  


Nenašla jste podporu u rodičů? Myslím tím, zda vás nepředstavily několika producentům…
Ne, to ne. Můj otec nesnášel protekci. Nesnášel jí tak moc, že mi dokonce zakázal používat vlastní příjmení u některých projektů, aby to nebylo chybně pochopeno… V některých produkcích jsme proto uvedena jako Bergüzar Gökçe. Gökçe je moje druhé jméno. Jak vidíte, bojovala jsem sama za sebe. Byla jsem trpělivá a nakonec jsem uspěla.

Období dospívání jste prožila pod tlakem autoritářského otce, kdy jste nesměla porušit pravidla rodiny Korelů. Vaším nejdůležitějším obdobím života jsou tedy léta strávená na konzervatoři?
Ano. Vždycky jsem chtěla jít na konzervatoř, ale bála jsem se to říct rodičům. Myslela jsem si, že by s tím nesouhlasili a navíc jsem se za to i trochu styděla. Kdybych jim to řekla, možná bych zničila všechny jejich sny o mé budoucnosti. Nikdy si nepřáli, abych se například stala lékařkou, ale zároveň nechtěly, abych pokračovala v jejich profesi a měla přitom trpět. Otec si možná přál, abych pracovala v turistickém ruchu. Zkoušky na vysokou školu jsem udělala s takovými známkami, že jsem mohla jít na školy zaměřené na turizmus i obchod. Rovněž jsem mohla jít na celou řadu škol mimo Istanbul. Ale jelikož mi otec nedovolil studovat mimo Istanbul, řekla jsem mu: „Pokud mě nepustíš z Istanbulu, nebudu studovat obchod. Půjdu na konzervatoř.“ Byla jsem pevně rozhodnuta stát se herečkou a jemu nezbylo nic jiného, než souhlasit. Nastoupila jsem na Univerzitu Mimar Sinan, na katedru herectví.  

Do svých dvaceti let jsem s nikým neflirtovala.

V jakém věku jste měla svého prvního přítele?
Nikdy jsem nebyla nejkrásnější nebo nejpopulárnější dívka. Dokonce ještě na střední jsem měla problém s nadváhou. Ale vždycky jsem měla ráda sebe sama. Přestože mi kamarádi občas dávali přezdívky jako Velbloud nebo Žirafa, nikdy jsem se tím netrápila. Poprvé jsem se s někým seznámila ve druhé třídě na konzervatoři. Bylo mi 20 let. Samozřejmě jsem se několikrát zamilovala už předtím, ale vždycky jsem si to nechávala jen pro sebe. Mé lásky byly vždycky platonické…

Zdroj: NOVA

Veronika J.
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !